Ivana Turková: Z unijních peněz nám po započtení nákladů zůstane sotva týden státních výdajů
Praha / Litvínov – Česká republika je často prezentována jako čistý příjemce evropských dotací. Podle ekonomky Ivany Turkové je ale tento pohled zjednodušený a zavádějící. Po započtení všech nákladů spojených s členstvím v Evropské unii je skutečný přínos výrazně nižší, než se veřejnosti běžně tvrdí.
„Ano, Česká republika je jako člen Evropské unie povinna přispívat do jejího rozpočtu. EU je nevýdělečná organizace, takže je logické, že se na jejím financování musíme podílet,“ říká Turková. Zároveň ale upozorňuje, že je nutné dívat se na čísla v celém kontextu.
Podle dostupných dat Česko v letech 2004 až 2021 odvedlo do rozpočtu EU celkem 738 miliard korun. Ve stejném období naopak z unijních fondů získalo přibližně 1,7 bilionu korun. „Rozdíl tedy činí 936 miliard korun ve prospěch České republiky. To zní impozantně, ale jen do chvíle, než si to přepočteme,“ upozorňuje ekonomka.
Při rozpočítání na celé období 18 let vychází podle Turkové čistý přínos zhruba na 52 miliard korun ročně. „Tato částka pokryje přibližně 15 dnů celkových výdajů státního rozpočtu. A to už tak závratně opravdu nevypadá,“ konstatuje.
Podle ní je navíc nutné tuto částku ještě dále „očistit“ o náklady spojené se správou evropské agendy. „Odvody do unijního rozpočtu jsou sice skryté v kapitole ‚ostatní‘ státního rozpočtu, ale i tak šlo například v roce 2021 o 66 miliard korun, které významně ovlivňují saldo rozpočtu. Náklady na administrativu EU ale z veřejně dostupných dat dohledat prakticky nelze,“ vysvětluje Turková.
Evropskou agendu podle ní spravuje hned několik ministerstev – zahraničí, pro místní rozvoj, pro evropské záležitosti a další, část kontrol provádí Ministerstvo vnitra. „Jednotná agenda neexistuje, takže ani přesný přehled nákladů,“ dodává.
Celkové náklady na správu lze podle ní pouze odhadovat. „Nedávno zazněla na půdě Parlamentu informace, že agendu EET zajišťovalo zhruba 7 000 úředníků a stálo to daňové poplatníky 7 miliard korun ročně. Evropská agenda je minimálně třikrát až pětkrát rozsáhlejší a probíhá nejen na celostátní, ale i krajské úrovni,“ říká.
Z ročního čistého přínosu 52 miliard tak podle Turkové zůstává výrazně méně. „Domnívám se, že minimálně polovina této částky padne na administrativu. A to jsem ještě optimista. Reálně se tak nebavíme o 15 dnech, ale spíše o jednom týdnu státních výdajů.“
Cena za tento týden je však podle ní velmi vysoká. „Kvůli tomu ztrácíme suverenitu, samostatnost a soběstačnost. Přicházíme o možnost rozhodovat sami o tom, jak, kolik a kam investujeme peníze, které jsme si vydělali,“ upozorňuje.
Postoj Ivany Turkové je v tomto ohledu jednoznačný: „Za mě osobně bych raději týden hladověla, než se vzdala svobody rozhodování o vlastních penězích.“
